Nacházíte se na: Náš oddíl > Kronika > Zahajovací oddílový výlet
16.09.2018
Zápis z akce po rozkliknutí...
Cíl nebo místo konání: Neštědice
Vybavení s sebou: oblečení dle počasí, pevné boty, 25,- Kč na vlak, svačinu, uzlovačku a pokud máš, tak kousek námořnického oblečení :-)
Sraz: Hlavní nádraží ČD v 08:15
Konec: Hlavní nádraží ČD v 15:30
Vedoucí akce: Majda
Prázdniny nám utekly jako voda, zářijové dny už nás lákají do školy, sluníčko se s námi již pomalu loučí, a právě to je ten správný moment na Zahajovací výlet přímo na Kozí vrch! Jako každý rok, i letos jsme se na začátku skautského roku vydali na oddílový zahajovací výlet. Výlet či plavbu, chcete-li. V rámci celoroční mezidružinové hry jsme totiž z výletu vykouzlili námořnickou výcvikovou akci. A když námořnickou, tak se vším všudy - velká část z nás byla v námořnických trikách, posádky dostaly své lodě a společně jsme se učili těm nejzákladnějším znalostem námořníka. Vlakem jsme dojeli do Neštědic a odtud jsme se vydali cestou nahoru na Kozí vrch. Sluníčko nám svítilo do zad, vládla dobrá nálada, a tak, i když to bylo do kopce, se nám šlapalo celkem hezky. Netrvalo dlouho a před námi se rozprostřela louka. Využili jsme toho proto, zahájili první výlet i mezidružinovou hru a zároveň jsme se podrobili i první části námořnického výcviku - vázání uzlů na ráhnoví na neklidném moři, tedy pro nás to znamenalo vázání ambulantního uzle hlavou dolů. Někdo dokázal stojku udělat sám, někoho musel podržet kamarád, všichni jsme ale nakonec s tímto úkolem poprali a svůj uzlík s obraceným světem zavázali. Nasadit batůžky, a šlo se dál. Pro dopolední svačinku jsme se vyšplhali až na rozcestí pod Kozím vrchem. Po příjemném lesním pikniku jsme si, abychom nabrali síly na další výstup, zahráli hru ponorky a vzpouru proti kapitánovi (demonstraci). Najezeným a vyhraným už nám pak nezbylo nic jiného, než pokořit poslední kousek naší cesty směrem vzhůru, na vrchol Kozího vrchu. Jsme ale parta šikovná, a tak netrvalo dlouho a stanuli jsme na skalnatém plácku nejvyššího bodu Kozího vrchu. Otevřel se nám výhled do daleké krajiny, Labe pod námi hladilo svými meandry úpatí kopce, Ústí jsme odsud měli jako na dlani, prostě krása, ze které se jen těžko spustí oči. Rozhodli jsme se proto pro obědovou pauzu právě na tomto kouzelném místě. Mno, nebudu to protahovat - co jsme měli k jídlu Vás jistě nezajímá, a tak se můžeme přesunout k okamžiku, kdy jsme nasadili batohy a vydali se na dobrodružnou cestu dolů. Příkrý kopec nahoru nevidí rád nikdo, s příkrým kopcem dolů jsme ale zjistili, že je to úplně naopak. Scházeli, klouzali a sbíhali jsme dolů, až jsme se zase dostali na nám již známé rozcestí pod Kozím vrchem. Času jsme měli ještě dost, proto jsme zamířili na blízkou louku s úmyslem podrobit se dalšímu námořnickému výcviku. Ten se protentokrát skládal z procházení slalomu poslepu, neboť každý námořník musí umět projít po palubě lodi i za úplné tmy, a z honěné po jedné noze, protože nikdy nevíte, kdy se z Vás stane námořník s dřevěnou nohou. Zahráli jsme si ještě několik her - Válku růží a Kruh, ale to už nám hodinky hlásily čtvrt na tři, tedy ten správný čas na to, vydat se pomalu zpátky na nádraží a k vlaku. Zahajovací výlet nám utekl jako voda, ale nesmutníme, protože nás takových výletů čeká tento skautský rok ještě opravdu požehnaně. :)